V zenových příbězích dosahují adepti probuzení náhle, skrze jednu událost, třeba rozlomení misky s vodou. Proč se žádná realizace nedostavila i k nám, když už jsme rozbili desítky misek a talířů?! :-)

Osho se zmiňuje o kontextu a pochopení… můžeme stále dokola opakovat techniku, meditaci, ale bez hlubšího pochopení zůstaneme na povrchu.

Meditace je cesta za mysl a často ani nerozumíme co je to mysl – jak pak můžeme jít za ni?

Obvykle mysl vnímáme jako přemýšlení, myšlenky, které nám zrovna běží hlavou. Třeba já se snažím něco sdělit a vy si říkáte „má smysl dál číst tenhle text, nebo to jen tak prolítnu očima?“

Oba jsme v mysli.

Toto je aktivní část mysli, to čeho si právě teď všimneme. Za ní je schovaná pasivní, nevědomá část, která je pro tento moment v pozadí a je obrovská – jsou to naše přesvědčení, zákazy a příkazy od rodičů a společnosti, propůjčené vědomosti, vše co k nám přišlo z venku a stále nás formuje. Rozhodně není jednotná. Je složitě propletena spoustou podmínek a vyjímek.

V dětství je vám předkládáno „je dobré být slušný a poctivý“, v dospělosti pak „kdo neokrádá stát, okrádá svou rodinu“ :-) Rodiče vám vštěpují, že je dobré si s ostatníma dětma hrát a být k nim milý, ale „ne s tím klukem od vedle!“.

Mysl je zmatek, chaos. Mysl je vždy propůjčená. Nic z mysli není naše. Vše je zvenku. Jistá autorita nám to kdysi sdělila jako pravdu, přikázání, nebo rozumnou věc, životní zkušenost – a to často ani ne její, ale tradovanou, opět jen převzatou.

Nyní půjdeme ještě dál. I vaše vlastní zkušenost je součástí mysli.

Přiznali jste se jako dítě k rozbitému oknu? Dostali jste trest a v mysli vzniklo přesvědčení: mluvit pravdu se nevyplácí! Kamarád, který okno rozbil s Vámi se nepřiznal, svedl to na vás a trest nedostal. Je lepší zatloukat! A ještě přibaleno k tomu zdarma: kamarádům nemůžeš věřit! Později poznáte nového člověka, je vám s ním dobře, ale v jistou chvíli, když se více sblížíte, přijde pochybnost, už ani nevíte odkud: mohu mu věřit?

Ve skutečnosti tomu, komu nemáte věřit, je v první řadě vaše mysl.

Nedělá nám problém náhle přestat věřit moudrým knihám, našim učitelům. Přitom jediný guru, kterého si stále nosíme s sebou a nikdy ho nezpochybníme je naše mysl.

Co s tím? Snažit se myšlenky odsunout nebo mysl zastavit?

Veškerá snaha uchopení nebo zastavení mysli je součástí mysli. Mysl není naše, jak byste ji mohli zastavit?

Jediné, co s myslí můžeme dělat, je pozorovat ji. Myšlenky přichází a odchází, jako mraky na nebi. Zkuste mraky zastavit, odsunout – absurdní – a přesto se o to tolikrát pokoušíme!

Myslíte na někoho, kdo vám ublížil, nebo vás naopak okouzlil, myšlenka na něj se stále vrací… zkoušíte na něj nemyslet – jde to?

Pozorujte! Ze začátku se zdá být pozorovatel také v mysli, ale postupně začnete vnímat jemný mechanismus mysli a vlastní identifikaci s myslí. Vnitřní pozorovatel bude vystupovat jasněji na povrch, zatímco myšlenky ustoupí do pozadí. Stále tam budou, ale vy už se jimi nenecháte vláčet. Můžete se k nim na chvíli přidat, když potřebujete, ale prožíváte sami sebe mimo ně. Není to snadné, ale zkuste to.

Udělejte si z toho malou meditaci. Ať už jste doma, nebo čekáte na autobus, stáhněte svou pozornost zvenku a obraťte ji dovnitř. Všimněte si své myšlenky. Někdy je rychlá, jindy se rozvíjí v celý příběh, jen ho sledujte, jako oblaka na obloze. Přichází, mění se, spojují se, rozdělují, zanikají… buďte jen pozorovatelem. Co se stane? Náhle jste si vědomi sama sebe.

>> Velkou podporou je meditace ve skupině <<