Terapie nebo meditace?
Pravidelnou individuální psychoterapii nic nenahradí. V mnoha chvílích tolik pomohla!
Otevřela dveře, pojmenovala věci, které jsem do té doby jen cítil mlhavě někde uvnitř. Dala mi prostor, kde jsem mohl být opravdový a konečně v kontaktu se svými skutečnými pocity. Zvědomila mi moje postoje a myšlenky v pozadí.
Ale časem jsem začal vnímat ještě něco jiného – jemnou, nenápadnou závislost. Na terapeutovi, na slovu zvenku, na přijetí, na tom „že tam můžu říct všechno“.
Jádrem uzdravení není terapie, ale kontakt se sebou. Se svými skutečnými pocity, tělem, svou energií.
Bytí ve svém prostoru. Bez vnějších vlivů. Být sám sebou.
To je meditace.
Důvěra v sebe, v možnost střetnout se sám se sebou. Aniž by mě někdo vedl, podporoval, ať už slovem nebo energeticky.
Je to ta nejosobnější a nejniternější zkušenost.
Jenže meditace je nám tak vzdálená. Učil Vás někdo meditaci? Vidíte ji na ulicích, v televizi?
Maximálně o meditaci někdo mluví. Mysl může rozhazovat tisíce krásných slov o meditaci, ale s meditací to nebude mít nic společného. Často to ještě více mate.
To, co je nám nejblíže je nám zároveň nejvzdálenější.
Proto je tak obtížné meditaci zažít. A tak lehké v ní zabloudit.
Uvědomil jsem si, že pouze meditovat, nebo pouze chodit na terapie je jako skákání o jedné noze. Jde to, ale moc daleko se nedostanete. Občas potřebujete přešlápnout na druhou. A nejlepší je, když si obě pomáhají.
To co funguje je propojení psychoterapie s meditací.
- Terapie mě otevře změně, ale až meditace zajistí že změna dosedne na to správné místo.
- Bez terapie mě nevědomé vzorce stále drží v minulosti a meditace není možná.
- Meditace je mou osobní cestou. Bez ní zůstávám závislý na terapii a skutečný krok vpřed nenastane.
Když máte oboje, můžete kráčet s lehkostí a bez přílišných propadů.
Meditace se stane Vaší přirozeností. Tak jako dýcháte, tak budete v meditaci, u sebe. Nebude už třeba žádné úsilí.
S meditací se výsledky terapie promítnou do Vašeho života.
Pravidelná terapie Vám zase pomůže udržet meditaci a jít v ní ještě hlouběji.
Meditací i psychoterapií je velké množství. Mně osobně se osvědčilo zapojení těla.
Tělo je skutečné, nikdy nelže, nemá žádné společenské masky a je tam kde jste, odkud vycházíte.
Na tělo orientovaná psychoterapie už má dnes 100 letou tradici a prokazatelné výsledky v rámci desítek různých přístupů, ať už je to bioenergetika, biodynamika, biosyntéza, gestalt, nebo primární terapie. Na západě má velký prostor. U nás se radši o věcech jen bavíme, než abychom je skutečně cítili a měnili. Institucemi je zde tak upřednostňována verbální terapie.
Na tělo orientovaná psychoterapie vychází z poznatku, že konflikty naší psýché jsou drženy v těle ve formě svalového nebo pojivového napětí (svaly, šlachy, podkoží, okostnice). Můžeme tedy pracovat symbolicky – verbálně, vizualizací atp., nebo i přímo s tělem – pohybem, dechem, nechat tělo vyjádřit, co potřebuje, nebo ho podpořit či uvolnit dotekem.
Přímá práce s tělem umožňuje také lepší přístup k tématům ranného dětsví. Moderní psychologie už ví, že základ naší osobnosti se utváří v době, kdy jsme ještě neuměli mluvit a toto období je logicky pro verbální terapie špatně přístupné.
Na tělo orientovaná terapie nám umožní prožitek, novou zkušenost. A ta má mnohem větší platnost v našem životě než intelektuální náhled nebo porozumění. Věci začnete vnímat jinak, ne o nich jen jinak přemýšlet.